Byl jednou jeden hluboký les, kde žil malý zajíček jménem Ersík. Ersík byl velmi pracovitý a šikovný zajíček, který rád tvořil kouzelná velikonoční vajíčka pro ostatní zvířátka v lese. Postupem času si našetřil dostatek lesních mincí, a tak si řekl, že by si rád koupil nový a hezčí dům. Jeho stávající domeček byl sice útulný, ale už se mu zdál příliš malý. Ersík si přál dům, kde by měl více prostoru pro svou práci i pro hosty, které rád zval na návštěvu. A tak jednoho jarního rána se rozhodl vydat na dobrodružnou cestu hledat nový domov.
První, co Ersík učinil, bylo, že se vydal za starou sovou Sofií, nejmoudřejším zvířetem v lesní říši. Sofie mu poradila: "Ersíku, při hledání domova si musíš být jistý, že to je opravdu místo, kde bude tvé srdce šťastné. A nezapomeň, že dům si nevybíráš jen pro sebe, ale i pro své budoucí hosty." Ersík si vzal Sofiina slova k srdci a vydal se na cestu. Cestou potkal veverku Terku, která se chystala prodat svůj velký stromový dům. Zajíček byl nadšený, ale brzy zjistil, že stromový dům má jednu vadu na kráse, byl příliš vysoko a bez bezpečného vstupu pro některé z jeho přátel, jako byl například ježek nebo mravenčí rodina.
Šel hledat dál. Pak Ersík narazil na krásnou chatrč, která vypadala jako dokonalý nový domov, ale po bližším prozkoumání zjistil, že je příliš blízko medvědí jeskyně, a to by nemuselo být bezpečné. Své hledání i po opětovném zklamání nevzdával. Rozhodl se, že se optá přátel, zda mu neporadí, kde by mohl dále hledat. Ježek ho poslal za jezevcem, který měl v tomto lese na starost všechny chatrče, nory, hnízda i jiná obydlí. Jezevec se zamyslel a nejdříve poslal Ersíka k potoku, se podívat na malý domek pod velkým dubem. Tam byl ale moc velký stín a zajíčkovi se tam nelíbilo.
Nakonec, po mnoha prohlídkách různých domů s jezevcem, našel Ersík malý, ale krásný domek na okraji lesa. Byl obklopen rozkvetlou loukou a měl malou zahradu s květinami, kde by mohl pěstovat i své oblíbené bylinky a zeleninu. Navíc to nebylo příliš daleko od jeho přátel a nabízel krásný výhled na zbytek lesa. Byl i o něco větší než ten jeho původní, takže by měl dostatek místa pro výrobu kouzelných vajíček. Zajíček se do domku zamiloval doslova na první pohled. Věděl, že to nebude snadné, a že koupě domu je velký krok. Musel projít několika jednáními s jezevcem, který mu pomohl vyřešit všechny potřebné papíry a lesní právní náležitosti.
Netrvalo to dlouho a konečně držel klíče od svého nového domova v tlapkách, v ten moment to byl nejšťastnější zajíček na světě. Uspořádal velkou oslavu pro všechny své přátele, aby jim ukázal svůj nový domov. Od té chvíle Ersík věděl, že právě zde, v tomto novém domově, bude jeho srdce navždy šťastné a vajíčka budou ještě více kouzelná.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Veselé Velikonoce.
